Moje písně (PV duo/trio/BAND)

Vymyslet, napsat a zpívat vlastní text i hudbu je pro mě jako pro zpěvačku a hudebnici nejvyšší možná forma sebevyjádření a bytí sama sebou. Krásný pocit svobody a volnosti, stejně jako křehkosti z totálního vnitřního odhalení. Vlastní písně píšu v první řadě z čisté radosti z tvoření, ale také kvůli chuti sdílet s ostatními příběhy, nálady, myšlenky a pocity, ať už moje osobní nebo ty, které zachytím kolem sebe.

Když jde o muziku, proč se omezovat?

Čistota stylů není nic pro mě. Fascinuje mě jejich potkávání a prolínání. V hudbě chci být svobodná a dopřát sama sobě všechno a přesně to, po čem toužím a co mi udělá radost. Taky moc ráda tancuju a hudba mě baví o to víc, když má v sobě něco, čím člověka sama přiměje k pohybu. Ráda pracuju s různými tempy, rytmy, formami, tématy v textech. Snažím se sama sobě, svým hudebníkům i publiku dopřát co největší pestrost a energii a napětí, které se z pestrosti rodí.

2015 – rok, kdy jsem našla svůj český hlas

Hudební styly, kterým se věnuji, jsou úzce napojené na melodičnost a rytmus angličtiny. Zároveň způsob, jakým angličtina umožňuje vyjádřit se, je zcela odlišný od toho, jak věci pojmenovává čeština. To bylo ale pouze jedním z důvodů, proč jsem poměrně dlouho neměla představu, jak s češtinou pracovat ve své vlastní hudbě.
Zlom nastal v roce 2015, kdy ve mně dozrálo více věcí. V životě i v hudbě jsem si začala mnohem více věřit, vnímat a znát sama sebe, kdo jsem a co mi dělá radost. Získala jsem větší odvahu pojmenovávat a vyjadřovat, co cítím nebo vnímám v sobě i kolem sebe. A po dlouhé době jsem sama sobě znovu dovolila hrát si a reagovat na volání tvůrčích energií ve mně.

Píšu, když si nemůžu pomoct

Psaní je u mě zejména intuitivní proces, který se nesnažím ovládnout, ale jít mu naproti a hlavně mu nepřekážet v cestě. Většina písní začne vznikat tak, že v proudu myšlenek nebo impulsů ze světa kolem na mě najednou vyskočí věta nebo slovo, které mi zavoní stejně jako psovi klobása, myši sýr nebo medvědovi med. Lákána tou vůní obrátím na dané slovo nebo větu svoji pozornost, nechám je v sobě působit, vypnu rozum a začnu si hrát. A potom vůně buď roste, nebo vyprchá. A začne-li růst, musím pak jako pes hrabat kolem a nemám klid, dokud to nutkání nepřestane. Následně ještě sleduji svůj klid a dobrý pocit a hledám stav, kdy se při procházení písničky cítím, jako kdybych ladně a plynule bruslila po hladkém povrchu – volné plynutí.

Sama sebe vnímám hlavně jako prostředníka tvůrčího procesu. Moje písně ke mně přicházejí ve formě inspirace, a je-li konstelace příznivá, podaří se mi je zachytit a dát jim formu. Nic víc, nic míň. Navíc celý tvůrčí proces a písně samotné vnímám jako dar a požehnání. Jsou pro mě terapií, protože mě léčí. Zábavou, která mě neskutečně blaží. Branou, jenž mi otevírá cesty jak sama k sobě, tak k druhým lidem, a navíc zdrojem, který mě živí a naplňuje.

Poslechněte si

Několik z mých autorských skladeb jsem v komorním pojetí v duu pouze s pianem natočila ve studiu, ale  živě na koncertu na kladenském Kuklíku se dočkaly už celokapelní instrumentace.